Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 2
DNES: 148
TÝDEN: 1155
CELKEM: 553346

Návštěvnost od 12.8.2013.

Obsah

Sobkové z Kornic

 

Sobkové patřili k jednomu z nejstarších slezských rodů. Psali se podle vsi Kornice, ležící nyní v Polsku mezi Kteří a Ratiboří. Často predikát „z Kornic“ nahrazovali určením aktuální majetkové držby (např. z Ohrazené, Dubovce, Ropice atd.) a byli usedlí hlavně na Těšínsku, Ratibořsku, Opolsku, Osvětimsku, ale také na Opavsku.

 

Sobkové vlastnili štáblovický zámek od roku 1759 do roku 1945, po toto období zámek postupně zvětšovali a zvelebovali.  

 

 

Erb Sobků 

Erb Sobků

V červeném štítu je zlatý antonínský kříž, stojící na třech zlatých stupních. Vodorovné břevno kříže je na obou koncích zakončené zlatou koulí. V literatuře se uvádí, že by mohlo jít o stylizované vyobrazení lisu. V klenotu je rostoucí muž bez rukou s knírem a vousem. Muž je oděn červeně, se stříbrným límcem, se zlatými knoflíky a přepásaný zlatým pásem. Na hlavě má červený klobouk se stříbrnou krempou. Přikrývadla jsou červeno-zlatá.

 

Po povýšení do hraběcího stavu v štípeném erbu k rodovému znaku přibyly 3 stříbrné okřídlené šipky a zelený vavřínový věnec.

 

 

Rodokmen Sobků z Kornic a Sobek-Skalů z Kornic

Rodokmen Sobků

Rodokmen má podobu série přeložených papírových listů z tvrdého kartonu, na kterých jsou pod záhlavím s erby popisovaných osob kaligraficky vyvedeny jejich životopisné údaje. Jednotlivé větve rodu členěné podle sídel pak zřejmě autor usiloval zpracovat do genealogického rozrodu stylizovaného do podoby košatícího se stromu.

Autorem tohoto díla je Franz Josef Häussler, který tvořil malbu v roce 1928, ale stejně jako psaný rodokmen její popisnou část nedokončil. Rodokmen lze zhlédnout v Slezském zemském muzeu v Opavě.

Ústředním motivem kolorovaného rodokmenu je listnatý strom (zřejmě dub) nesoucí rozrod Sobků od Maxmiliána Heinricha svobodného pána Sobka z Kornic (1704-1771) po bezdětného Viktora svobodného pána Sobka z Kornic (1830-1888).Ten adoptoval svého synovce Karla svobodného pána ze Skal a Velké Lhoty, od něhož pokračuje linie pod jménem Sobek–Skalů až po Häusslerovy součastníky (Viktorin svobodný pán Sobek-Skal, nar. 1887). K manželským dvojicím přiřadil autor vždy erby příslušných osob. Z jednotlivců uvedených na zde představeném rodovém stromě můžeme nalézt v Häusllerově archivní pozůstalosti ze Sobků Maxmiliána Heinricha, Josefa Karla Maxe, Marii Terezii (v malbě uvedena jako Marie Anna), Kajetána Josefa, Ignatze, Frantzisku a Louisu (Aloysii), doplněné o Karla svobodného pána Sobek-Skala.

 

Levý dolní roh malby vyplňuje budova Sobkova paláce v Opavě na dnešní Masarykově ulici, vpravo dole je zpodobněn sobkovský zámek ve Štáblovicích v pohledu ze zámecké zahrady. 

Zámek Štáblovice z rodokmenu

Nad autorským označením a vročením v pravém dolním rohu je namalován Häusslerův vlastní erb. Na okrajích papíru jsou patrné vpichy po původní adjustaci malby. 

Obraz svatého Floriána se světci a pohledem na Štáblovice od Ignáce Günthera

 

Nepochybně nejvýznamnější dílo vztahující se k éře Sobků na Štáblovicích je votivní obraz z roku 1758 od Ignáce Günthera.

 

Obraz Ignáce Gunthera

Rozměrná olejomalba na plátně zobrazuje z ptačí perspektivy vedutu štáblovického panství, přičemž v popředí je zachycena obec Uhlířov, v pozadí Mikolajice, ve středu je situováno centrum dominia – Štáblovice. Pozemskou sféru od nebeské odděluje horizontála kupovitých mračen, na nichž se vznáší skupina světců. Na středové ose je vyobrazen sv. Florián ve zbroji, který je po obou stranách doprovázen vždy trojicí světeckých figur, po levé straně sv. Jan Nepomucký, sv. Notburga a sv. Vendelín, vpravo pak sv. Barbora, sv. Isidor a sv. Antonín Veliký.

 

Jiný výklad podává Ludwig Igálffy von Igály ve svém rukopisném díle o rodině Sobků z Kornic. Igálffy tvrdí, že centrální postavou je sv. Florián, nalevo je tento světec doplněn postavou sv. Jana Nepomuckého a mužem a ženou reprezentujících selský stav. Napravo pak muž a žena v římské zbroji s palmovými ratolestmi jsou Maxmilián Sobek z Kornic a jeho choť Karolina rozená Rogojská. Zcela napravo je pak údajně spodobněn štáblovický farář. 

 

Vrchol kompozice uzavírá zářící Boží oko. Sv. Florián vylévá vodu z vědra, jejíž proud směřuje do prostoru nad štáblovickým zámkem. Obraz je pravděpodobně namalován jako díkůvzdání za ochranu vsi, zámku a kostela před požárem, který propukl v lese blízko Štáblovic.

 

Erb situovaný na středové ose nad dolním okrajem obrazu, zlatý vinařský lis v červeném poli a klenot podoby divného muže bez rukou, jež patří rodu Sobků, identifikuje vlastníka panství Maxmiliána Jindřicha Sobka, který byl pravděpodobně objednatelem díla.

 

Výše zmiňovaný Igálffy zpochybnil také dataci 1758 a její ztotožnění s nabytím štáblovického panství Sobkem z Kornic, jelikož ten se stal vlastníkem panství až roku 1759.

 

Zámek navíc podle něj zachycuje věrně podobu zámku až daleko po požáru, resp. poté co byl zámek stavebně dokončen do vedutou doložené podoby.