Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 1
DNES: 150
TÝDEN: 1157
CELKEM: 553348

Návštěvnost od 12.8.2013.

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

VÝVOJ ARCHITEKTONICKÉ KOMPOZICE 

 

 Středověká tvrz

 

Tvrz jako druh stavby představovala opevněné sídlo nižšího feudála. Bývala, na rozdíl od hradu, budována zásadně v centru nebo těsné blízkosti vesnické zástavby a pohromadě se svým hospodářským zázemím. I ve Štáblovicích existovala kamenná stavba, o jejíž podobě můžeme zatím pouze spekulovat jako o velmi jednoduché hranolovité hmotě, situované přibližně v místě nebo poblíž dnešní zámecké budovy. Nález klenebného pasu v kopané sondě K10 zaznamenal zbytky snad základového zdiva nejstarší stavby; bez výsledků archeologického výzkumu není ovšem možno identifikovat její půdorys. Domníváme se, že při přestavbách bylo nadzemní kamenné zdivo tvrze postupně rozebíráno a užíváno k nově zřizovaným vyzdívkám. Balvanovitý charakter podzákladí právě v těchto partiích mohl by rovněž nasvědčovat starší kulturní substruktuře.

 

Renesanční zámek

 

Jednoduchá patrová novostavba renesančního zámku, nynější čelní křídlo, představovala podélný kamenný kubus spíše pevnostního než reprezentativního charakteru. Suterénní prostor byl vybudován i vně plochy zastavěné zámeckým objektem a zřejmě navazoval na obranný systém s vodním příkopem. Tuhou hranolovitou hmotu s klenutým parterem podporovalo několik neodstupňovaných vnějších opěráků. Střecha byla pravděpodobně valbová nebo sedlová s nižšími trojúhelníkovými štíty. Vnější vzhled renesančního štáblovického zámku charakterizovala výrazová střídmost odpovídající elementární tektonice stejně jako u většiny obdobných jednoduchých tvrzí či zámeckých budov. Čelní průčelí bylo pětiosé, boční patrně dvouosá. Kromě kamenicky upraveného šambránového vstupního portálu s půlkruhově zaklenutou archivoltou a velmi skromných nálezů okenních ostění s náznakem okosení, se z období renesance nedochovala žádná výzdoba. Na štáblovickém zámku tvořil v bezozdobné fasádě portál patrně jediný projev „záměrné tvorby“, tedy přihlížející k matematickým poměrům a pravidlům kompozice a proporcionality (1 : 1,5), o čemž svědčí i celková rustikalita renesančního stavebního díla – přibližně pravé úhly a tedy kosoúhlé místnosti, křivolaké masivní zdivo s nerovnoměrnou tloušťkou, těžkopádné klenutí apod. Není vyloučeno, že již tuto nejstarší stavbu akcentovala ve vertikále vstupní osy hodinová vížka.

 

Vnější omítky pojednávala lehká sněhobílá líčka, později světle žlutá lazura, tufitové prvky byly olíčeny červenohnědě.

 

Raně barokní zámek

 

Raná barokní adaptace znamenala rozšíření obdélného kubusu o krátká, symetrická patrová boční křídla, v podkovitý útvar. S určitostí je doložena stavba severního krátkého bočního křídla z cihelného zdiva s rozlehlým podsklepeným klenutým prostorem v parteru, neboť spára neprovázaného průčelního zdiva ve všech podlažích se zřetelně prokresluje. Lze předpokládat, že situace v jižním průčelí byla složitější, neboť dostavbu symetrického krátkého křídla nebylo možné aditivně přiřadit snad z důvodu existence zbytků kamenného zdiva středověké tvrze. Na jižní fasádě se dochovalo odstupňování a odklonění stěny ze směru vytyčeného jižním průčelím renesančního zdiva, které pravděpodobně reagovalo na starší substrukturu v základech a zakomponovalo původní nárožní opěrák. Dostavbou krátkých křídel se pravděpodobně zvýšil počet okenních os jižního a severního průčelí na čtyři. Západní průčelí obsahovala vždy dva otvory, nádvoří bylo zpřístupněno vstupy. Střechy byly patrně sedlové s valbami, pokryté šindelem.

 

Barokní zámek

 

Zámecká trojkřídlá patrová budova barokního zámku, v dobových písemnostech zmiňovaná jako feste-citadele-castel, se jako stavba kolmo na sebe navazujících kubusů uchovala doposud. Z nálezů je zřejmé, že tento celek byl již zcela záměrně symetricky komponován. Dvojice nově prodloužených bočních křídel ze smíšeného zdiva definovala spolu s nejstarším čelním traktem obdélné nádvoří, otevřené k západu. Vstupní příčná osa tvořila ve směru východo-západním páteř architektury, zahrady i širšího krajinného konceptu. Rozsáhlejší terénní proměnu zaznamenalo předpolí vstupu, kde byl zasypán vodní příkop a zřízeny parkové úpravy. Čelní průčelí bylo prolomeno novým otvorem průjezdu, který měl nahradit renesanční vstup situovaný severněji, což zároveň souviselo s reorganizací mázhausové dispozice. Je velmi pravděpodobné, že poměrně záhy po dostavbě křídel byl již vybudován patrový nádvorní ochoz, lemující aditivně řazené místnosti. Vzhledem ke značné rozlehlosti dispozice byl tento komunikační trakt již nanejvýš účelný.

 

Barokní zámek korunovala silueta pravděpodobně ještě valbové střechy s hodinovou vížkou a masivními komíny. Reprezentativním vyvrcholením barokní architektury byla, koncem této epochy, střecha čelního křídla, která byla nahrazena novou valbovou mansardou s hodinovou vížkou. Výraz vnějších fasád byl ale opět velmi jednoduchý a neokázalý. Čelní průčelí zámku s bránou bylo nyní možno charakterizovat jako pětiosé, boční průčelí jako šestiosá. Vstupní brána byla sklenutá stlačeným obloukem. Nádvorní vnitřní průčelí čelního traktu se rovněž otevřelo branou, zřízenou po dostavbě ochozu. V této západní stěně se vyskytovaly i čtyři otvory bez patrného řádu, největší i s náznakem arkády v přízemí. Vnitřní severní a jižní fasáda byla trojosá, pravidelné členění obsahovalo v přízemí uprostřed dva vstupy na nádvoří.

 

Výrazné horizontální architektonické členění se neuplatnilo, dochovala se původní profilace štukaturou modelované korunní římsy s mělkými oblouny, výžlabky s náznakem pásového vlysu navazující na starší renesanční prvek. Podle pozůstatků v pozdějších modifikacích lze předpokládat existenci štukových rámců, rytmizujících hladké plochy. Okenní otvory byly opatřeny souborem barokních kovaných mříží s kapkovitými oky a kytkami, z nichž se několik pěkných exemplářů dochovalo.

 

 

Historizující vila

 

Vyvrcholením proměny středověké pevnosti v reprezentativní pohodlné panské sídlo byla řada romantizujících adaptací zámeckého objektu do podoby historizující vily. Historická budova byla akcentována přístavbou věžic v západních průčelích obou bočních křídel. Silueta, které vévodila barokní mansardová úprava valbové střechy čelního křídla s vížkou, byla obohacena v ostatních pohledech o nové, velmi malebné výškové dominanty luceren obou věžic, krytých zvoncovitými helmicemi. Zvelebovací úsilí se soustředilo na odlehčení obytného patra v luxusní prosvětlené apartmá, čehož bylo docíleno zvětšením okenních otvorů v jižním a východním průčelí. Vstupní brána a okna byla opatřena štukovými šambránami a v patře i návějovou římsou. Opět se neuplatnilo výraznější horizontální členění architektury, sokl byl pojednán umělým kamenem, starší korunní římsa byla respektována, v jižním a východním průčelí pouze přerušována návějovými římsami zvětšených okenních otvorů. V duchu historizujících reminiscencí, ovlivněných téměř módními proudy, které se upínaly k různým slohovým obdobím, byla uzpůsobována častěji celková vizáž zámku. 

Neorenesanční inspiraci zaznamenala poměrně pozdní úprava jižní fasády čelního křídla imitací sgrafita. Diamantový (v přízemí) a kosočtverečný (v patře) tapetový dekor s vloženými slunečními hodinami v jihovýchodním nároží předělil vodorovný vlys s rozvilinou. Výzdobné úsilí sgrafitáře se dále promítlo do čelního průčelí ke zvýraznění starších otvorů iluzivním ztvárněním supraporty a suprafenester v parteru. Velmi naivní motiv rozviliny byl znázorněn ve štítech s čučky, které rámovaly otvory v hladké fasádě. Sgrafitovou bosáží bylo vytvořeno i severní průčelí, severovýchodní nároží zvýrazňoval dvoubarevný vertikální pás s rytmem krokví. Součást této geometrické dekorace tvořilo slepé okno, tedy štukový rám „s freskovou malbou ženské postavy s prosebníkem.“ Historismu bylo poplatné i ztvárnění zámecké brány se štukovým orámováním nyní již segmentově upraveného otvoru. Ve štuku provedený hlavní klenák této úpravy podložil reliéf erbu Sobků z Kornic. Obojí dřevěná rámová dvoukřídlá vrata barokizujícího členění měla horní díly bez výplní, pouze opatřena ornamentální mříží v hlavním průčelí neorenesanční vizáže s iniciálou S. Většina uvedených prvků je dodnes dochována.

 

V proměnách vzhledu štáblovického venkovského sídla nebylo možné nezaznamenat významný dobový inspirační zdroj – anglický dům a park. V tomto duchu se realizoval záměr propojit interiér do sebe uzavřené tuhé blokovité hmoty s exteriérem parku. Barokní průjezd se otevřel, průčelí obrůstala popínavou zelení. Nepravidelně rozmístěná okna do nádvoří byla orámována bílými štukovými šambránami, dochovaly se i kovové okenní rámové konstrukce pravidelně členěné v menší čtvercová pole, střechu zdobily romantické vikýřky. Aplikace uvedených módních prvků spolu s úpravou průjezdu v obytnou halu se odehrála v duchu osvětového spisu Hermanna Muthesia „Das Englische Haus.“

 

Současná kompozice zámku

 

Staletími komponovaný podkovovitý blok patrové zámecké budovy korunovaný čelní dominantou mansardové střechy, akcentované vížkou, ukončený malebnými vertikálami věžic, představuje dnes celistvé architektonické dílo svébytné identity. Kompoziční pravidla uplatňována dobovými staviteli pouze dotvářela předchozí stav s pochopením pro krajinný kontext. Tato činnost vycházela z elementárních ověřených zásad hmotové skladby rozvíjené přehledně, souměrně, v klidném rytmu, uplatňující logicky umístěný úvod, gradaci, akcent, útlum a závěr. Rovněž dekorativní pojednávání dochované architektury nepotlačilo vytyčená kompoziční pravidla a zůstalo střízlivé, i když poněkud vzdálené vrcholné slohovosti.

 

Nevyhovující stav hodnotné stavby podstatně nerozrušil její definovanou kompoziční charakteristiku, i když přístavba prosklené verandy k severnímu křídlu z 60. let 20. století, v rámci sanačních úprav již odstraněná, značně degradovala historické průčelí.