Sobkové z Kornic patřili k jednomu z nejstarších slezských šlechtických rodů. Přídomek z Kornic získali podle vsi Kornice (dnes Polsko) a nesli ho i další větvě rodu. Během času byli usedlými na Těšínsku, Ratibořsku, Opolsku, Osvětimsku a na Opavsku. Sobkové z Kornic byli v roce 1637 povýšeni do starého panského stavu. Jedna větev rodu získala v roce 1716 titul říšských hrabat, vymřela ale v polovině 19. století po meči.

Z větve svobodných pánů Sobků z Kornic pocházel Maxmilián Jindřich, jenž získal v roce 1759 štáblovické léno společně s Mikolajicemi a Uhlířovem. Zastával významné funkce – nejprve byl soudcem v Lehnici, od roku 1763 zemským prezidentem Rakouského Slezska. Po jeho smrti držel štáblovické léno Kajetán Sobek z Kornic, nejprve společně se svými bratry, později už sám. Vykonával funkci prezidenta zemského soudu knížectví opavského a krnovského a zemřel v roce 1813. Jeho starší syn Maxmilián byl sekretářem českého gubernia a zemřel předčasně už roce 1807, štáblovické léno tedy zdědil mladší syn Ignác, který stejně jako jeho otec vykonával funkci prezidenta zemského soudu knížectví opavského a krnovského. Jeho jediný syn Viktor, v době otcovy smrti (1832) teprve dvouletý, se svého dědictví ujal v roce 1844. Byl posledním po meči z větve svobodných pánů Sobků z Kornic. Aby ale rod nevyhasl, adoptoval syna své sestry Aloisie, Karla svobodného pána ze Skal a Velké Lhoty a v roce 1880 pro něj získal povolení užívat erb Sobků z Kornic a jméno Sobek-Skal z Kornic. Karel Sobek-Skal z Kornic byl otcem dvou dětí – dcera Marie Christina se provdala na Maxe Putz von Rolsberga do nedalekých Litultovic, syn Viktorin se po návratu z bojišť první světové války ujal svého štáblovického dědictví. Ačkoliv se oženil, potomků se nedočkal a byl posledním svého rodu. Ve 30. letech 20. století adoptoval synovce své manželky – Vjačeslava, jenž se jménem Viktor Sobek-Skal žil až do roku 2010 v Německu.

Erb: V červeném štítu je zlatý antonínský kříž, stojící na třech zlatých stupních. Vodorovné břevno kříže je na obou koncích zakončené zlatou koulí. V literatuře se uvádí, že by mohlo jít o stylizované vyobrazení lisu. V klenotu je rostoucí muž bez rukou s knírem a vousem. Muž je oděn červeně, se stříbrným límcem, se zlatými knoflíky a přepásaný zlatým pásem. Na hlavě má červený klobouk se stříbrnou krempou. Přikrývadla jsou červeno-zlatá.